M&M 77: Vnímání neviditelného

Asi vám to taky přišlo. Když ne mejlem, tak na fejsbůčku, géplusku, odkazem ve tvítu, anebo vám to aspoň prozradili, pokud jste až takovým ňoumou, jehož při šérování opomněli. Myslím tu blbinu, jak se navzájem vnímají accounti, planneři, kreativci a klienti. Řachanda k popukání.

Vtipy lidí z komunikačních agentur jsou přibližně stejně třeskutě vtipné jako vtipy matfyzáků o matfyzácích: dovnitř hodně, mimo vůbec. Tady insideři jakž takž vzali na milost další a jedinou figuru mimo svůj střed, obtížného a smrdutého tvora, zvaného klient.

Nerad bych byl za škarohlída, za léta v agenturách jsme se klientům i sobě sama nasmáli až do hej hej – a že taky bylo komu –, jenže činiti totéž L. P. 2012 jest tanečkem na Titanicu.

Obvyklé full-servisové agentury se buď proměnily ve zcela zaměnitelné služ-a-kuš komoditní dodavatele zaměnitelného produktu, anebo přežívají o pár lidech… Spousty specialistů se snaží obsadit i širší pole, jenže jaksi není čím. Agentury se smějí klientům, jenže klientům jsou buřt.

A víte, co je nejhorší? Spotřebitelé se nesmějí. Reklamě, agenturám, ba ani klientům.

Jsme jim buřt!

No a? Tak šup šup, našérujme honem zas nějaké vtipno, jak si tady pěkně žijem‘, celí neviditelní!