(Kdo se tenhle ftip…) GLOKVIČKA (…pokusí někdy někde vyprávět, musí počítat se všemi možnými důsledky své nerozvážnosti…)

Je osmnácté století. Do jednoho přístavu se z dlouhé plavby vrací jedna loď. Protože se jedná o dobu, kdy řádilo mnoho pirátů, byla loď samozřejmě při návratu poškozena, a mnoho námořníků za to zaplatilo životem.

Z lodi vystoupí kapitán a jde do přístavní putyky. Tam se ptá, jestli nejsou nějaký lidi, který by s ním šli na další plavbu, že ztratil mnoho lidí a že má výnosnej kšeft. Přihlásí se mu pár lidí, ale není to dost. Tak se ptá, jestli nevědí o někom, kdo by jel taky. Jeden námořník se zvedne a povídá: „Kapitáne, jestli chcete nějakýho dobrýho námořníka, běžte tamhle na molo, tam sedí takovej chlápek, kterej si maže chleba nějakou pomazánkou a žere to, jmenuje se Glokva, tak tomu řekněte, ten s váma pojede…“

Kapitán se tedy vydá na molo a tam opravdu sedí nějakej člověk, kterej si maže chleba pomazánkou a žere to. Kapitán mu říká: „Vy jste Glokva?“ Glokva na to: „Jo,“ a přikusuje k tomu chleba namazaný pomazánkou.

Kapitán říká: „Víte, sháním námořníky, který by šli se mnou na loď, a někdo mi říkal, že byste šel.“ Glokva si neustále maže chleby a žere je a odpovídá: „Kapitáne, klidně, ale chci po vás jednu věc…,“ a přikusuje chleba s pomazánkou.

Kapitán říká: „Cokoliv, jen když pojedete.“ Glokva si kousne chleba s pomazánkou a s plnou pusou říká: „Mě by stačilo, kdybych si s sebou moh vzít nějaký chleby a pomazánku.“ Kapitán povídá: „to si klidně vem. Dohodnuto tedy.“

Glokva si na loď naloží asi třista chlebů a čtyři sudy pomazánky a plavba začíná. Počasí je vcelku dobré, námořníci si na nic nestěžují, jenom Glokva sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere to, a nic ho nezajímá. Jenže co se nestane – přijde bouře a loď se poničí, takže musí námořníci makat za dva. Glokvu to ale vůbec nezajímá a maže si ty chleby s tou svojí pomazánkou a je spokojenej…

Námořníci pak začínaj reptat, že Glokva nic nedělá a ať teda vypadne z lodi.

Kapitán jde proto do podpalubí a říká Glokvovi: „Hele Glokvo, já jsem tě vzal na loď a povolil jsem ti vzít si tyhlety tvoje chleby a tu tvojí pomazánku. Ale venku byla bouře a naše loď je poničená, tak koukej začít něco dělat, nebo tě vyhodíme z lodi…“

Glokva si maže chleba pomazánkou, žere ho a odpovídá: „Tak mi kapitáne doneste nějaký dřevo, dláta, pilku, kladivo a hřebíky a uvidíte, co se stane…“

Kapitán na Glokvu, který stále ukusuje chleba s pomazánkou nevěřícně kouká a pak říká: „Glokvo, já mám smysl pro humor, ale tohle je trochu moc. Já ti to nechám donýst, ale jestli se nic nestane, tak jdeš okamžitě z lodi…“ Glokva ukusuje chleba s pomazánkou a pokýváním hlavy souhlasí.

Nějaký námořník pak přinese Glokvovi všechno co si přál, a Glokva sedí den v podpalubí, z kterého se ozývá řezání pilou, zatloukání hřebíků a jiná práce se dřevem, a po tom dni vyjde na palubu s takovou bedýnkou, která má tři díry nahoře a dvě dole a říká kapitánovi ukusuje chleba s pomazánkou: „Tady máte glokvičku, dejte ji na příď a uvidíte, co se stane.“

Kapitán říká: „Glokvo, ty si ze mě děláš srandu, ale já tě klidně z tý lodi vyhodím, ale protože jsem zvědavej, tak máš poslední šanci,“ a dá glokvičku na příď. Glokva se vrátí do podpalubí, maže si tam chleby pomazánkou a žere je.

Najednou jede kolem ruská loď, kapitán ruské lodi vezme do ruky dalekohled a sleduje Glokvovu loď. Najednou zaostří na příď a nadšeně křičí: „Kakaja krasívaja glokvička!!!“ Okamžitě Rusové přirazí loď ke Glokvově a nabízejí tisíce rublů za glokvičku. Kapitán je trochu překvapen, ale pak se probere a okamžitě glokvičku prodá. Všichni námořníci jsou spokojeni, jenom Glokvovi je to jedno, sedí si v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere je.

Pak ale přijde druhá a mnohem silnější bouře.

Utrhne se jeden stožár, několik námořníků zahyne. Všichni musí makat za tři, a jenom Glokva si sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou, která už mu lehce kysne, a žere je.

Námořníci samozřejmě reptají a tak jde kapitán znovu za Glokvou a jejich rozmluva se opakuje. Glokva si maže chleba pomazánkou a žere je, kapitán mu vysvětluje, že musí něco dělat a tak dále. Glokva si kousne chleba s pomazánkou a řekne: „Tak mi sem kapitáne přineste ještě víc dřeva než minule, hřebíky, pilku, kladivo, hoblík, dláta a na co si vzpomenete a uvidíte, co se stane…“

Kapitán na to: „Glokvo, jednou ti to vyšlo, ale to byla strašná náhoda, takže ti radím, aby sis ze mě nedělal srandu…“ Ale přesto mu nechá všechno nanosit. A Glokva tři dny v podpalubí dře, řeže pilou, zatlouká hřebíky, hobluje a tak dál až nakonec, ukusuje chleba s pomazánkou, vynese dvakrát větší bedýnku na palubu a říká kapitánovi: „Tohle dejte na příď a uvidíte, co se stane.“ Kapitán žeroucímu Glokvovi nevěří, ale přesto dá novou glokvičku na příď…

Najednou jede kolem německá loď. Německý kapitán sleduje dalekohledem Glokvovu loď, pak zaměří na příď a nadšeně zakřičí: „Ach, eine schöne glokwichka, die muss ich haben…“ a přirazí loď. Německý kapitán nabízí za glokvičku desetitisíce marek, a Glokvova loď samozřejmě nabídku přijme.

Všichni slaví, že mají na rok z čeho žít, jenom Glokva sedí v podpalubí, maže si ty chleby zkyslou pomazánkou, a žere je, jako by se nic nedělo…

Pak ovšem Glokvova loď narazí na piráty. Bojuje se dlouho, až nakonec piráty odrazí, ale loď ztratí mnoho námořníků, a sama je dost zdevastovaná. Každý námořník nyní maká za pět. Glokva ale sedí v podpalubí, a maže si hnijící chleby kvasící pomazánkou, a žere je.

Námořníci, ačkoliv uznávají Glokvu za všechno, co pro ně udělal, jsou si vědomi, že jim to bude k ničemu, když nedoplujou do přístavu a začínají reptat. Kapitán jde do podpalubí a se slzou v oku říká Glokvovi, který ukusuje zelený chleba se smradlavou zkvasenou pomazánkou: „Víš, Glokvo, udělals toho pro nás hrozně moc, máme teď z čeho rok žít, ale chápej, přepadli nás piráti a nahoře se maká, a ty musíš taky přiložit ruku k dílu, jinak budeme muset na tvoje dobrodiní zapomenout a hodit tě do moře, morálka musí bejt…“

A Glokva znuděně ukusuje zelený chleba s zkvasenou pomazánkou a odpovídá: „Tak mi kapitáne doneste ještě třirát víc dřeva než minule, pilu, hoblík, hřebíky, kladivo, dláta, vrták a na co si vzpomenete.“ Kapitán přikáže všechno Glokvovi poskytnout. Celý týden se z podpalubí ozývají zvuky jako z dřevařské pily, bušení kladiva, řezání atd. Za týden vyjde Glokva na palubu a nechá si svolat tři námořníky, kteří mu pomůžou vytáhnout novou, ještě mnohem větší bednu, která má deset děr nahoře, pět dole a předá ji kapitánovi se slovy: „Dejte to napříď a uvidíte, co se stane.“ Kapitán dá glokvičku na příď a Glokva odchází do podpalubí, bere chleba, maže ho pomazánkou a žere to.

Zanedlouho pluje kolem anglická loď. Kapitán anglické lodi prohlíží dalekohledem Glokvovu loď, najednou spatří na přídi glokvičku a v téměř orgasmickém stavu vykřikne: „Oh, what a nice glokvichka!!! It must be mine!!!“ A anglická loď přirazí a její námořníci rovnou lopatami hází desetitisíce liber na palubu Glokvovy lodi, pak si vezmou glokvičku a spokojeně odplují.

Všichni na Glokvově lodi jsou nadšení, že mají celý zbytek života z čeho žít, jenom Glokva je v podpalubí, maže si odporný temně zelený chleba třicetiprocentní pomazánkou, a žere to.

Nakonec loď dopluje až k přístavu, a kapitán přijde dolů za Glokvou, který si maže zelenou hnilobu třicetiprocentními kvasinkami a žere to, a říká mu: „Glokvo, moc ti jménem celé posádky děkuju, to, cos pro nás všechny udělal, ti do konce života nezapomenem… Ale mohl bych tě o něco poprosit? Mohl bys mi na památku udělat taky takovou jednu glokvičku?“ A Glokva si ukosne kus plesnivé hmoty a povídá: „Ale to víte kapitáne, udělám, přineste mi všechno dřevo, co máte na palubě a spoustu nářadí, hřebíků, šroubů a tak…“

Kapitán mu všechno přinese a nechá ho pracovat. Glokva tvrdě dře dva týdny, celou tu dobu loď krouží kolem přístavu, aby náhodou nenapadlo Glokvu zdrhnout. Za dva týdny Glokva vyleze a svolá celou posádku, aby mu pomohla vynést kapitánovu glokvičku. Námořníci vynesou na palubu velikánskou bednu, která má dvacet děr nahoře, deset dole.

Kapitán kolem toho chodí a nakonec se nesměle zeptá Glokvy, který přežvykuje zelenou hnilobu s bílou tekutinou: „Víš, Glokvo, ty jseš moc hodnej, žes mi to udělal, ale neuraz se – k čemu to vlastně je?“

A Glokva odpoví: „Tak to hoďte do vody a uvidíte, co se stane.“ Kapitán říká: „Ale Glokvo, víš jakou to má cenu? Za to bych si koupil půlku tohohle přístavu…“ A Glokva na to: „Hoďte to do moře a uvidíte co se stane!“

Kapitán chvíli váhá a nakonec nechá posádku, aby vzali glokvičku a hodili ji do moře.

Glokvička dopadne na hladinu a pak se ozve: „Glo, glo, glo…“

Advertisements

2 odpovědí to “(Kdo se tenhle ftip…) GLOKVIČKA (…pokusí někdy někde vyprávět, musí počítat se všemi možnými důsledky své nerozvážnosti…)”

  1. Peter Volney Lelovič Says:

    Ježíš, je to už čtvrtstoletí co jsem tohodle kavárenského timekillera mezi přednáškama slyšel naposled. Díky!

  2. bigvilik Says:

    JJ, stoletíčko, ale nesmrtelné!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: