Pouť marnosti

Dante protáhl čtenáře peklem. Já na to mám dálnici D1.

Cestou do Brna a zpět si pravidelně pořídím hlubokou melancholii spolu s opakovanou pochybností o smyslu našeho konání.

Přehlídka billboardů, poutačů, visačů, chytačů, totemů i jiných extrémů kolem tohoto průtahu je tristním svědectvím o stavu marketingové komunikace v tento čas a této zemi.

Toužíte si cestou do Brna koupit loď nebo karavan? Nutně na Vysočině potřebujete nový kotel na uhlí? Proč se ta dáma usmívá a velké slovo POHODA je doplněno neinformací “informační systém?” A proč je u lesa veleportrét Hanácké kyselky, selky s pohledem do dáli, svou velikostí zahanbující i pražského panďuláka v podobě J. V. Džugašviliho a fronty na maso za ním?

Ve 130 km/h (rychleji samozřejmě ne, fuj fuj) máte na kognitivní zpracování billboardu dva a půl mžitky. Proto je ovšemže třeba přidat další dva řádky textu, bublinu s výkřikem a elektronickou adresu ve stylu státní samosprávy.

Shrnuto: skoro 400 km – a ačkoli profesionální deformace velí sledovat, nepamatuji si jedinou message.

Podle samonosných expertů prý billboardy u dálnic nemají co dělat, protože přitahují pozornost řidičů. Čím proboha…?

Jó, kdyby tupostí, nikdo by neprojel.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: