M&M 08: Dobročinnost a dojímadlo

S dobročinností to u nás není zlé. Stačí se podívat na povodňové sbírky. Jsme schopni vybrat i na vzdálené katastrofy – Haiti, Pákistán, Afghanistán. Samozřejmě, skeptika napadne, kolik procent došlo k potřebným a kolik byly collateral… pardon výdaje.

Zvláště mě to napadne, když z obrazovky několik zazobaných herců oznamuje, že právě mých stopadesát kaček týdně zachrání podvyživené dítě. Asi to, co drží v tisku v ruce další magnát, Beckham. Tolik milionářů, a ausgerechnet já to vytrhnu!

Jenže i tato kampaň se otevřeně a čestně ptá po mé dobrovolné vůli přispět. Dárcovství je přece věcí dobrovolnou, nebo by mělo být.

Jinou kávou jsou ovšem marketingové postupy typu „kupte si naši podprsenku, a my z každé prodané pošleme 10 korun na arménské sirotky.“ Nehovořím tu o předmětech, které si kupujeme právě jako zástupný symbol obdarování – např. slaměná panenka, urobená znevýhodněnými). Jen o normálním tržním zboží.

Mám se cítit dobře, že jsem koupil, a výrobce za mé peníze přispěl? Anebo se mám cítit nedobře, že jsem nekoupil, a sirotci mají hlad? Je-li výrobce šlechetný, ať platí, není-li, ať nechá bejt. Ale proč si bere jako rukojmí spotřebitele?

Jeden český shoppinguru web dává dvacku za nově registrovaného na Pákistán. Kdyby ji dal jemu, byl by to marketing.

Takhle je to dojímadlo. Projímadlo.