MSM 113: Podezření zůstává

Je to jako v té staré anekdotě: zlatou lžičku, Kohn, jsme nakonec našli. Ale podezření, to zůstává!

Zůstává mnoho let v spotřebitelově oku. Však mu dali mockrát za uši! To ho mnoho let učíli, že XY je kafe, a když to pochopí, vysmějí se mu, že je trouba. XY je přece moderní obchodní síť s kdečím (mimochodem výdělečná, v tom problém není)! A pak, když se vychechtali, přijdou s kampaní, že je to kafe. Dokonce dvojí: bílé a černé. Není divu, že zákazník je občas zmaten.

A zůstává i u marketérů. Jako by nevěřili: jsou nakupující upřímně přesvědčeni, že jsme tak dobří? Co když si nás kupují jen proto, že jsme zbytečně levní – a za rohem se pak pošklebují?

Jeden CEO mi řekl, že už dlouho přemýšlí (pro mne novinka). Prý jestli nenastal čas, abychom to obrátili. „My se staráme, děláme pro ně první poslední, jsme rádi, když nás berou, ale neměli by nám taky projevit vděčnost oni?“ Projevují, namítl jsem. Kupují, a dokonce i po zvýšení cen! „Ale jen jestli si toho dost váží,“ strachoval se. Vyšlo najevo, že přemýšlel (ten zlozvyk ho zjevně zaujal) o kampani, kde by se reální prostí človíčkové z ulice kořili kvalitě mistrovství a morální integritě pracovníků jeho firmy. Jeden že by chválil inženýry, jak skvělé věci vymýšlejí, druhý by se zadumal, že telefonistka těžký chleba má. Vzhledem k tomu, že i bez podobné kampaně byli jednou z nejnenáviděnějších part v zemi, snažil jsem se mu to vymluvit.

Po pár letech se k nápadu vrátil, a jiní to rádi učinili zapomenutelným skutkem. To čeká podobné kampaně, kde papundekloví jakoby zákazníci oceňují, že za šaltrem seděla paní, co je odbornice a skvěle jim poradila, vždycky. Skutečný zákazník ji zaregistruje, ve vlastním zájmu zapomene, hotovo dvacet.

Jen to podezření zůstává: to si o mně opravdu myslí, že jsem idiot?

A jestli nevymřeli, koukají se tak na sebe marketér se spotřebitelem dodnes.