M&M24 259: Čtrnáct devadesát!

Právě dnes dosáhl tuzemský marketing další Macochy. Přijdete-li 20. května do Penny v přestrojení za včelaře, dostanete, nastojte, kilo cukru krystal za 14,90!

Cítíte ten posun? Už ne slevu na Harryho Pottera, přijdete-li v brýličkách se šálou Nebelvíru, už ne sleva na herní bazmek, dostavíte-li se jako Stormtrooper. Ne, cukr za síťku přes obličej!

Samozřejmě, že to navlíkli na všeobecné dobro a dojímají, kolik kroků dělají k ochraně ohrožených včel. Upřímně, moc toho není, jakási spolupráce s botanickou zahradou, popsaná slovy kulatými a neurčitými, nejviditelnější je právě snaha, aby se spotřebitel dostavil za šašouna kvůli… slevě v řádu desetikoruny.

Ač nechtěli, prosvítá z celé akce to staré, v zemi tak rozšířené mínění, že největším tatrmanem je prosťáček, co nosí ušmudlané drobné.

V lepší společnosti má právě úspěch kniha, kterou sepsal dlouholetý bývalý vedoucí pobočky hobbymarketu. Prý nakládá platícímu zákaznictvu. Opět nastojte, jeden chtěl reklamovat zeminu, druhý jakási semena, to jsou ale tajtrlíci!

Jistěže se mezi zákaznictvem tajtrlíci vyskytují, to ono mezi vedoucími poboček taky, ale to je život.

Mě vždycky překvapuje ta neotřesitelná víra obchodních příručí, že jejich mzda i s příplatky se rodí v mlhovinách vesmíru. Že vůbec nemá souvislost s drobnými, co nosí tajtrlíci.

Z drobných jsme živi.

Z tajtrlíků.

My tatrmani.