M&M24 260: Zpívat, tančit, stepovat

Ta věčná snaha povznést se k výšinám! Škoda, že nejste Michael Jackson, Michail Baryšnikov – nebo aspoň Michal David. Místo toho děláte něco profánně přízemního, třeba doručovat lidem obědy nebo hadříky.

Prokletý konzumentarismus!

Dosti ironie, i když se nabízí. Toto si jako cíl vytýčil předák:

„Značka XY chce ke dveřím přivážet nejen jídlo; chceme svým zákazníkům přivážet radost, zábavu, a šanci proměnit obyčejný den v nezapomenutelný zážitek.“

Asi není tajemstvím, že dotyčný brand má s přivážením obědů plné ruce práce a moc se to nedaří. Sociální média překypují nevraživými ohlasy a nadávkami. V tu chvíli se často dostaví touha: co nedodáme na obědě, dofutrujeme zážitkem!

Pamatuju na jiný brand, který prohlašoval, že rozdává radost, a chválil si 80% vratku: lidi mu vraceli oblečení, které jim nesedlo. To vracení nabízeli jako benefit! Ale radost z vracení nenositelného nějak nepřevážila nedostavivší se radost z nošení nositelného, a lidi to moc nebavilo.

I zde, u obědů, zvolal klient škarohlíd (lehce cenzurováno):

„Já chci jídlo, ne zážitek z doručování. Se s těmi zážitky všichni po…“

Prokletý konzumentarismus!

Zaplatil za oběd, chce oběd. Zaplatila za tričko, co v něm může dělat parádu, chce – hádejte co?

Zážitek?

Klidně zpívej, tanči, stepuj!

Ale až poté, co včas a v plné kvalitě doručíš objednané.

Jinak jsi za Kašpárka, ne za Jacksona